close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

ZOO

19. července 2009 v 19:57 | Ochechulka
21. května 2009 v 17:00

Nevím, co to pánčelku napadlo, že nosí dříví do lesa, ale vyvedla nás ve čtvrtek do zoologické zahrady. Sraz byl na náměstí u dolní kašny, jenže koho by napadlo tam čekat, když se pár metrů od ní nachází vykrmovací zařízení. Tedy všichni jsme se usadili v zahrádce Mekáče, popřípadě si někteří koupili kafe. A čekalo se, než přilezou všichni švábi na pivo.


,,Myslíte, že Lucka dorazí?" zeptala se Linda.
,,Přece není tak blbá," uťala ji Anna.
,,No já nevím..."
,,Čeká ve škole, ne."
,,A tam nikdo, hehe."
,,Vždyť říkala, že bude čekat u hlavní brány."
,,Jo, jenže taky říkala, že neví, kde to je, tak říkala, že přijde sem."
,,A nebo přišla do školy a tam si vzpomněla, že máme sraz u kašny."
Určitě jste si už udělali obrázek, za jak schopnou většina třídy Lucii považuje. Lucie je ale překvapila a přišla na správné místo.
,,Jé, ty jsi přišla?" vykřikla překvapeně Linda.
,,Vždyť jsem říkala, že do zoo půjdu," odpověděla Lucie a bylo na ní vidět jisté zneklidnění, protože si myslí, že ji s sebou nechceme.
,,Vždyť jsi říkala, že budeš čekat u brány," honem to napravovla Linda, ,,a co to neseš za tašku?" zeptala se jí, když viděla to zavazadlo.
,,Já šla kolem Kamily a tam měli 50% slevy. No nekupte tam nic, že? Tak jsem tam šla a mám dvě trička a dvě mikiny za 129 Kč," pustila se Lucie do nadšeného vypravování. samozřejmě celý nákup vybalila, aby se všichni podívali, co pořídila.
,,A co véča předevčírem, Luci?" zeptal se další dobrák.
,,Dobrý, měli jsme dvě piva, dvě limonády a dvě večeře a dohromady to stálo 222 Kč."
,,Tyjo, samý dvojky, tak jste se asi hodně najedli."
,,Jo, ty jo, najedli."

Ještě chyběla Šárka a pánčelka. Šárka už je zdálky vidět a nevypadá nejlépe.
,,Jak čumí," pronesl kdosi.
Šárka přišla společensky unavená.
,,Ty jo, mně je zle, já jsem jako ani nechtěla vůbec chodit, ale když jsem to slíbila."
,,A cos dělala?"
,,Byli jsme na bowlingu, domů jsem jako přišla ve dvě v noci a je mi blbě úplně nejvíc. A jako než jsem šla, tak jsem zvracela. A asi budu zase, co mám dělat?!"
,,Hele, běž si koupit samaritána," poradila dobrá duše Anna.
,,Co to je?"
,,Já nevím, já to ještě neměla, ale prodává se to v lékarně a prej to fakt funguje."
,,A to se fakt jmenuje Samaritán?"
,,No, normálně řekneš, že chceš Samaritána."
Tedy šla Šárka honem do lékarny a Tibor - gentleman šel s ní. Když se vrátili, koupila si v Mekáči kofolu a Tibor tam naházel nemalé množství obsahu krabičky. Začalo to pěnit, ale Šárku to neodradilo, a protože jsme ji společně podpořili, tak začala pít s mírnými obavami.
,,Musíš najednou, jinak to nebude fungovat," radila Anna
,,Tyjo, já nemůžu, mně je blbě a navíc to pění."
,,Z tý koly se určitě pobleješ," rýpnul si jeden šprýmař.
To už dorazila pánčelka a když nás viděla, zapadla také do vykrmovacího zařízení a zanedlouho vypadla s kafem. Konečně jsme mohli jít k zoo, sice se zpožděním, ale přece a to se počítá.
U pokladen jsme všichni vytáhli své papíry na hlavu, abychom dostali slevu a místo 80 Kč zaplatili polovic, protože jsme slíbili, že se budeme dívat jen jedním okem. Vlastně blbost, žádné papíry na hlavu, ale potvrzení o studiu.
,,Vejdem všichni sborem za tím jedním volem," pronesl Tibor, když jsme jeden po druhém strkali vstupenky do turniketu. Jen už nevím, kdo byl ten první vůl.
První živočichové, na které jsme narazili, byli jakési myšli žijící v písku. Velmi legrační stvoření, která se hromadně objevovla a hromadně mizela v děrách.
,,Co jste jim udělali, že zmizeli?" zeptala se pánčelka, protože zmizeli, když se na ně stačila sotva podívat.
,,Šárka na ně dejchla," konstatoval Tibor, což neměl dělat, protože stála hned vedle něj.
No nic, pokračujeme dál do útrob zoo. Jdeme kolem koz ohrazených elektrickým plotem.
,,Lindo, můžeš mi přeložit, co říkají?" zařičel Tibor.
,,Co, kdo?
,,No, ty kozy."
,,Ty seš ale blbej."
Pak se Tibor jal rozebírat (slovně) elektrický ohradník:
,,Tady to je moc příjemný, když na to močíš. Ono to příjemně brní..."

Pak se stádo chovanců natlačilo k vitríně, kde bylo jiné stádo a to stádo malách opiček. Jedna pořád nosila s sebou myš jako batoh.
,,Ježíšikriste, ono to leze i ven," zaječela hystericky Šárka, když všechny ty pidiopice vyletěly ven na volné větve. Pustila je jejich ošetřovatelka, protože se jí nás patrně zželelo, když viděla tu tlačenici u okna v zatím ještě celkem prázdné zoo.
Líná huba, holé neštěstí. Toto pořekadlo ovšem neplatí pro Tibora, vyfasoval od ošetřovatelky krmivo ajal se svůj příbuzný druh sytit.
,,A to neutečou, když jsou tu jenom tak volně?"
,,Ne, protože vědí, kde dostávají jídlo," usoudil Tibor evidentně dle svých osobních zkušeností.

,,Jé, paní učitelko, můžu jednoho z nich hodit k lachtanům?" zavýskl radostně Tibor, když viděl, jak u vyder, ke kterým se také blížíme, stojí chovanci mateřské školy.
,,Opovažte se, "zareagovala pánčelak, protože ví, že Tiborova studnice šprýmů nikdy nevysychá.
,,Pusťte dopředu ty malé děti," uťala nám tipec svým rozhodnutím pánčelka.

,,Jé, levhart perský! Z toho se dělají perské koberce," komentoval Tibor podobným způsobem skoro každého živočicha.
Postupně jsme prošli všelijakou tamější havěť, až jsme se dostalik tomu nejdůležitějšímu: dětskému koutku. Tady ovšem všem vyrazila dech pánčelka, protože hned naskočila na lanovku. Všichni z toho byli tak překvapení, že ani nezjistili, že k nim už mluví.
,,Tak běžte taky někdo," řekla.
Nikdo nechtěl, tak se svezla ještě jednou.
,,Uuu, to je dobrý," radovala se pánčelka."
Pak zase začalo z její strany přemlouvání k naší straně, aby se také někdo svezl.
,,Vy teď nikdo nechcete a určitě mě máte za pošuka, žejo?" otázala se pánčelka.
,,Ne, nemáme, určitě ne."
,,Tak, Tibore, běž."
,,Ne, paní učitelko, mě by to neuneslo."
,,Ale uneslo, tak běžte."
,,Tak já teda půjdu," zželelo se pánčelky nakonec Honzovi.
,,No vidíte, že to jde," měla radost pánčelka.
,,Tak já to teda taky zkusím," odhodla se nakonec Tibor.

Jenže pánčelce padla do oka ještě druhá, trochu větší lanovka. Naskočila na ni a když už byla na konci, zhoupla se až se jí vyhrnula sukně před zraky celé třídy (na těch lanovkách se stojí). Zahřmělo. Ne to není bouřka, to se jen celá třída rozhodla neslušně chlámat, nejvíc ovšem Tibor.
,,Já si zakryl oči," ujišťoval už z dálky pánčelku Tibor.
,,Jo, zakryli jsme si oči a otočili se," přidala se Šárka.
,,Jo, já se taky otočil," souhlasil Tibor.
,,On se fakt otočil," přidal se Jirka.
,,Jo, já jsem zavřel oči," nesměl zůstat pozadu Dave.
,,Jo? A ono bylo něco vidět jo?" tázala se přicházejíc pánčelka.
,,No-o-o-o, lehce," zakuckala se smíchy Šárka.
,,No, lehce, tak vidíte," reagovala pánčelka, ale už víckrát nejela.

Pro ostatní návštěvníky zoo to musel být také silný zážitek: paní učitelka bimbající na lanovce a pod ní houf jejích svěřencův podobě podivných existencí.

Pak se ještě Dave s Tiborem pohoupali na překlápěcí houpačce a další jedinci i na běžné houpačce na lanech. Po chvilce přemlouvání šli ještě Dave s Honzou na tobogán. Pánčelka už na žádnou jinou atrakci nchtěla jít.

A na závěr, aby se neřeklo, že chodíme do zoo místo školy jen tak, dostali jsme papír s otázkami, týkajících se této zoo a které musíme zpracovat.
,,Jak velkýho ho má slon indický?" zeptal se Dave dělav, že čte otázku z papíru.
,,Myslíš jako chobot?" převezl ho Tibor.
,,Vždyť slon indický tu žádný nění," odrovnala je oba dva Lucie.
 


Anketa

Co bylo dřív?

Vejce
Slepice

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama