1. května 2009 v 10:40
Minulý čtvrtek ráno projdeme kolem vrátné Baby.
,,Na shledanou," rýpne si Tibor do své velké lásky.
,,Vy někam jdete?" zeptala se ho Baba s nadějí v hlase a nechápavým pohledem, proč jde tedy z venku do budovy.
,,Ano, do školy."
,,To se snad říká dobrý den!"
,,Já vím, ale odpoledne už třeba nemusíte žít," odvětí klidně Tibor...
Pak přijdeme do třídy a tam vše vzhůru nohama. Tedy ne doslova, jen někdo přestavěl vybavení třídy, všechny lavice mají nové místo.
,,Co se to stalo s lavicemi?" zeptala se Jitka, když také přišla.
,,Tady se včera vysávalo," konstatoval Tibor.
,,Cože?" nerozuměla mu Jitka.
,,Že se tu vysávalo," opakoval Tibor.
,,Aha, já ti rozuměla sádlo."
,,Sádlo? Jedlas?" probrala se náhle Šárka alias růžové potěšení (Ibalgin).
,,Haha!"
,,Co jste udělali s těma lavicema?" zeptal se Dave, který právě vstoupil do třídy.
,,Vysávalo se tu," informoval ho Tibor.
,,Co se tu stalo s lavicemi?" zeptala se právě přiševší třídni.
,,To asi kvůli vysávání," opět informoval nově příchozího Tibor.
,,Kvůli vysávání by to paní uklízečka neposunovala," oponovala mu třídní.
,,Ale je vidět, že to má nějakou živější barvu," nenechal se odbýt Tibor, okouzlen pohledem na čistou podlahu.
,,Tak si to přesuňte zpátky," rozhodla nakonec třídní.
O přestávce se Tibor "chlubil" svojí fotografií na značně poškozené průkazce do dopravního prostředku, kde mu bylo 15 let.
,,Vypadáš tu jako cumel," hodnotil ji Dave.
,,Proč?" zeptal se naivně Tibor.
,,Taky tak gumovej a vylízanej."
Přitom po třídě jako obvykle putoval igeliťák na odpad.
Přitom po třídě jako obvykle putoval igeliťák na odpad.
,,Nechceš taky něco vyhodit?" zeptala se druhá Šárka Lucky, když už jí bylo jasné, že nikdo jiný už nemá odpadky.
,,Jo, asně!" odpověděla vesele Lucie.
,,Ce ego ešeečo vyodit?" zeptala se Lucie.
,,Cože?"
,,Chce ještě někdo něco vyhodit?" zeptala se už zřetelněji, pomaleji a hlasitěji. Nikdo podle očekávání už nechtěl, a tak se musela zvednou ze židle a dojít ke koši. Takovouhle srandu by si z ní někteří jedince dělat nemuseli...
,,Co tady stojíš jako vohnout!" ozval se ve středu ráno nepříjemný hlas Baby na jednoho odvážlivce, který si dovolil přijít pro klíč a Baba se vracela pravděpodobně z procházky po budově. Radši rychle proběhnu, protože nemám deštník a od Baby lítá značné množství slizských prskanců.
Později hačáme spokojeně ve třídě a čekáme na pánčelku němčinářku. Ta přišla, ale ne sama. To se nás až tak bojí? Ne, nebojí. Přišla s ní nějaká budoucí pánčelka, která právě dělá bakalářskou práci, kvůli které se potřebuje účastnit školní výuky, veřejné kurzy jí prý nestačí. Kristova noho, to si vybrala! Tak toto je ta zábava a kouzelník, o kterém nám pánčelka minule říkala. A protože Dave dnes chybí, je vedle Tibora volno. Paní se tedy usadí na jeho místo. Tibor se zděsí a co to, bere mi můj domácí úkol a honem ho opisuje.
,,Já tu úlohu raději nedělal, protože, kdo nic nedělá ten nic nezkazí," omlouvá se mi.
,,Baf, Dave," vpadne do třídy opozdilec v podobě Lindy. Jenže u dvěří nesedí Dave, ale návštěvnice. Nezbývá, než se omluvit a pozdravit obě zde přítomné ctěné pánčelky.
Prvně děláme článek s tematikou demonstrace proti jaderné elektrárně. Nachází se u něho i příslušný obrázek s po plotě lezoucími aktivisty.
,,Tyjo, voni se už hnusný Rakušáci dostali i do učebnic."
,,Blbci, protestujou, ale naši elekriku z Temelína pak vesele odebírají."
,,Já bych je odstřihl, pak by dostali rozum."
,,Já taky, beztak ji mají levnější než my."
,,Tomu bych se ani nedivila."...
Naše pánčelka se začala děsit, jak se to před tou návtěvnicí chováme a honem to ukončila.
ke zklamání většiny v článku o Rakousku nebylo ani slovo.
Potom jsme dělali cvičení, kde hrál svoji roli i čoklík a jeho panička. Někdo tedy vyprávěl o situaci, kdy panička vodí psíka na dětské pískoviště, aby tam udělal "velký obchod" (hehe, tento výraz pro německé kadění se od té doby u nás, ichtylů, ustálil).
,,Aspoň bude držet hrad," komentoval to střelhbitě Tibor, ještě než jsme se k tomu měli vyjádřit.
Paní na návštěvě si už dělá reálnou představu o naší prudké inteligenci (nebo demenci?). Po celou dobu si také dělá poznámky a Tibor jí do deníčku nestydatě civí. Ona mu tedy ze zoufalství i radí, ale Tiborovy proslovy se hemží paraněmeckými výrazy ve větší míře než obvykle: ingeben (vdát se), Fofrzug (rychlík), zakazieren (zakázat), koupieren (koupit), Kommanschen (komunisté), Gegenkindertabletten (antikoncepce), Dogkot (psí lejno), Blacksee (Černé moře). Ta paní je z něj úplně hotová, ale její snaha pomoci mu ještě neochladla. Asi si naivně myslí, že jenom špatně slyší. Je vidět, že ho opravdu nezná.

Po skončení hodiny se Tibor naparuje, jak je u žen všeobecně oblíben. Tato paní se do něj podle něj úplně zamilovala.
,,Nojo, ty máš všude samý milenky. Dole ve vrátnici..."
,,Nerejpej!" okřikne mě náhle. Co to, že by vrátná byla opravdu jeho milá?
Později nám pánčelka sdělila, že podle té paní naše vědomosti neodpovídají ani úrovni základních škol.
,,Ta je ale drzá." zakejhala potrefená husa v podobě Tibora nejvíc.
A včera ve čtvrtek při odchodu se Tibor rozloučil s Babou alias Hraběnkou von Vrátnic, která tu byla, i když patrně dnes službu neměla, slovy:
,,Tak dneska to je naposled, viďte?"
,,Proč myslíš? Mně vyhazov nikdo nedal! A kvůli tobě už vůbec ne!"
,,To ani nemusel, když Vás dnes večer upálí."
...
Druhá vrátná, co zde dnes oficiálně sloužila, jen něvěřícně koulela bulvama. Asi o této lásce jak trám ještě neměla tušení.
A dneska je první máj, lásky čas. Tak pokud Baba to upalování přežila, máme se po celý měsíc z čeho radovat:
,,O lásce šeptal tichý mech (rozhlas);
květoucí strom lhal lásky žel (ředitelka),
svou lásku slavík (Tibor) růži (vrátné) pěl,
růžinu jevil vonný vzdech (chudák Tibor...)."