21. 6. 2009
V sobotu se konaly zkoušky z německého jazyka, tudíž se naše třída nějak musela dopravit do Prahy. Někdo jel autobusem, někdo autem. Já, Honza, Tibor a pár dalších jsme jeli jedním busem. Na Florenc jsme přijeli včas, musíme jen koupit lístky na MHD:
,,Dobrý den. Dvě nepřestupní jízdenky na autobus."
,,52 korun," řekne trafikantka.
,,Ne, já chci ty nepřestupní za 18 Kč."
,,Ale ty jsou nepřestupní," ona na to.
,,Však já vím."
,,A platí jenom čtyři stanice metra," zase ona.
,,Ano, vím."
,,A platí jenom dvacet minut v tramvaji."
,,Já vím. Prostě mi, prosím, dejte lístky na šestiminutovou jízdu autobusem."
,,Aha, tak to pak jo. 36 korun," dostanu konečně požadované zboží.
,,Mně to samý," vybafne na ní Tibor.
,,Já taky to samý," pokračuje Jirka a další.
,,Teď musíme najít tu správnou zastávku," praví Honza, když vypochodujeme před starou autobusovou halu.
,,Tak jo, jdeme do podchodu."
,,Ne, musíme jít támhle," řekne Honza a skočí jednou nohou do silnice.
,,Zbláznil ses," řekne Tibor, ,,tady nejsi v Beranově, tady jezdí i auta. Skočit do takový ohromný křižovatky. Já se mám rád."
,,Tak já vám chtěl ušetřit cestu a vždyť je sobota, tak skoro nic nejezdí," utěšoval ho Honza.
,,Jak nejezdí?! Je tu víc aut, než má celej Beranov. Tam, když přijede auto, tak celá ves běží ven, aby se na ten zázrak podívala," na to Tibor.
,,Hele, zase nepřeháněj," brání se Honza, ,,tak jdeme teda do podchodu."
Vlezli jsme tedy do podchodu, vylezli na druhém konci, pak přešli ve zdraví silnici a už jenom čekali na bus č. 133, který měl jet v 8:10, na zastávce, kde chyběl odpadkový koš, tutíž byla kolem stojanu hromada odpadků.
,,Do toho nenastupujeme," oznamoval Honza, když přijel bus č. 135. ,,Do toho taky ne", když přijel zase jiný.
,,Hele, já vím, že to tu znáš, ale jak vypadá číslo 133 vím," komentoval Tibor jeho hlášení.
,,Tak už," oznámil Honza, když přijela 133.
Vlezeme dovnitř a označíme lístky.
,,Z důvodu poruchy, tento vůz dál nepokračuje. Přestupte si, prosím, do přistaveného vozu," ozve se hlášení. Většina cestujících tedy nelení a vystoupí, jen my tu zůstáme, protože jako mimopřažští jsme natvrdlí.
,,Spoj vyčkává na odjezd podle jízdního řádu" ozve se náhle.
,,To se jen jen řidič spletl, zmáčkl špatný číslo," informuje nás Honza, ,,on tam má takový kolo, na kterým jsou čísla, který mačká, když se něco děje a jen se přehmátl."
Čekáme tedy na odjezd dle jízdního řádu, velká většina cestujících však stojí stále venku. Ozve se zvuk zavírajících se dveří. Panečku, to byla sranda, jak se všichni začali opět cpát do autobusu, div si lokty nevyrazili zuby. Řidič si byl naštěstí své chyby vědom, proto dveře nechal otevřené, takže zase všichni nastoupili.
,,Příští stanice je Černínova, takže budeme vystupuvat," oznámil průvodce Honza. Vystoupíme a jdeme doleva, a pak doprava a pak zase doprava, kde už jdeme Roháčovou ulicí.
,,Tak hledejte," rozkáže Tibor a dál se nese jako paša.
,,Hele tady něco je," řekne Honza.
,,Aha, tak to zkusíme," a Tibor se vrhá na dveře.
,,Ani to nezkoušej, nemá to číslo 63, je to jen ředitelství."
,,Aha, tak jdem dál."
,,Hele, znamení!" vykřikl Tibor, když uviděl německý zájezdní bus s nápisem "lepší dovolená".
,,Myslíš, jo?"
,,Jasně, teď to všichni uděláme."
,,80....79... tady je to nějak divně číslovaný, žádný sudý nebo lichý...70.... hele 63, už jsme tu!"
Ze dveří školy najednou vyšly Anna s Romanou, které jely autem.
,,Jé, ahoj."
,,Ahój."
,,Teď jsem si přečetly nástěnku. Většina našich bude na ústní spolu."
,,Teď jsem si přečetly nástěnku. Většina našich bude na ústní spolu."
,,Jo?. Kde to je?"
,,Tady, hned za dveřma vpravo."
Letíme k nástěnce. Měla pravdu, většina našinců je spolu, ale já s Tiborem, máme za partnera někoho cizího. Jdeme teda zase ven.
Tiborovi zvoní mobil:
,,A Šárka volá... copak potřebuješ zlato...aha a není tam napsáno ředitelství... jak co jako... já jsem klidnej... a je na tom baráku číslo 63...haló, jsi tam?" telefonuje Tibor.
,,To nemůže najít, co?
,,Jo, a ona mi to normálně položila. Sprdne mě, že se nebude dívat po nějakých číslech a mám se uklidnit. Nevím, kdo mě teda seřval. Já jí chtěl jen poradit."
,,Šárka je taková bezprostřední," řekne Anna.
,,Tak jí ještě zavolám," pronese Tibor, ,,ahoj, to jsem zas já. Už jsi to našla? ...Jak, že to nikde není, my tu stojíme... Jak máme vám jít otevřít, vždyť je otevřeno... a není na dveřích náhodou napsáno vchod vedle?...Je , co?..."
Konečně jsme se celá třída sešla. Jako první jde na ústní Šarka s Radkou, máme ještě hodinu čas.
,,Jdeme do hospody!" rozkáže Šárka. Dojdeme do Koněvovy ulice, kde byla ta zastávka autobusu s tím, že tam bude nějaká otevřená hospoda.
,,Hel, tady něco je."
,,Hm, ale mají otevřeno až o jedenýcti."
,,A tady."
,,Taky zavřeno."
,,Hele, nonstop, ten bude otevřenej," rozradostní se Šárka.
,,Zavřeno od devíti do desíti. Uklízejí," praví Tibor.
,,Co chcete, je sobota ráno."
,,Jdeme dál!"
,,Už jsme obešli dvacet hospod a všechno zavřený."
,,Aspoň dobře poznáme oklí školy."
,,Jdeme sem, tady je otevřeno!" zaradovala se Šárka, když narazila na otevřený pajzl.
,,Tady to smrdí," zhrozila se Anna.
,,Sem nejdu, pak jdu na ústní a nechci smrdět jak psí kšíry."
,,Vejde se sem všichni?" ptá se Šárka obsluhy.
,,My jsme ale hlavně herna..." praví paní.
Pět nás ale nechtělo smrdět, šli jsme raději pryč. Nakonec skončime v parku na lavičce.
,,Já se mám, takovej harém. Z každý strany mám dvě," rozplývá se Honza, protože sedí uprostřed a z každé strany má dvě holky.
,,Ty už máš kecy, jak Tibor."
,,Tak za tu dobu jsem se od něho už něco přiučil."
,,Můžeme si zapálit?" ptá se Romana s annou.
,,Ale jo, když to nepůjde na nás. Takový kuřačky a v herně se vám nelíbilo," podotkne Honza.
,,Protože tam to smrdělo a já ani neviděla, kam si to sedají, jen takový obrysy."
Kde se vzali, tu se vzali, objevili se zástupy pejskařů. Psíci káleli o sto šest.
,,Schválně, jestli to sebere."
,,Nesebral."
,,To moje mamka aspoň dělá, že to sbírá."
,,Jak dělá?"
,,No, vezme si na ruku igelit a utrhne jím třeba jenom trochu travičky vedle."
Za chvíli mělo být deset hodin, tudíž jsme se sebralia šli do školy. Vylezeme do třetího patra a skončíme v malé čekárně před přípravnou. Jako první vešly Šárka s Radkou. Sedí tam dvacet minut, než si je odvedla jiná paní a dovnitř jdou další.
,,Taky bych chtěl tak vypadat," konstatoval Tibor po prohlídce té paní.
,,Cože? Proč?"
,,Ne, jako panenka Barbie. Měl bych krásný růžový elasťáčky, k tomu krásný růžovy šaty s krajkama jako ta paní."
,,Ty bys vypadat jen jako cukrovej bonbón."
,,Proč?"
,,Taky tak kulatej," řekl Honza a Tibor se urazil.
,,Tak co, Tibore, už jsi poslal ten dopis Tetám do rakouska?" zeptala se Linda.
,,Myslíš do Německa?"
,,Jak do Německa? říkal jsi do rakouska."
,,Já jsem zjistil, že to je v Německu."
,,No a poslals?
,,Jo, ale nevím, jesli ještě žijou."
,,Tak napiš do Pošty pro tebe."
,,To do Německa nejde, to jde jen z Čech nebo Slovenska."
,,Ty bys šel do televize?"
,,Jo, proč ne."
,,Já bych teda nikdy nešla."
,,Ale šla... i svlíkla by ses... za milion korun..."
,,Nesvlíkla a nešla."
,,Já bych tam taky nikdy nešla, já se na videu nesnáším a mám tam i divnej hlas," přidala se Anna.
,,To je tím, že hulíš," ukončil to Tibor.
,,Hele, co řeknete, když vejdete pak dovnitř. Guten Tag nebo dobrý den?" zeptala se Anna.
,,Já nevím, co je lepší? ptá se Linda.
,,To je jednoduchý," praví Tibor, ,,srazíte podpatky, zvedne pravici a zařvete Sieg Heil!"
,,Ty seš, Tibore, takovej debil, to se fakt nevidí."
,,Proč?"
,,Je tu někdo, kdo už byl na ustním?" tázala se často paní, která vykukovala z přípravny.
,,Ne."
,,Dobře. Ti sem totiž už nemají chodit," byla vždy spokojena.
Pak každých dvacet minut odcházeli další a další dvojice, až jsem v čekárně zbyla jen já s Tiborem. Naši partneři zatím nikde.
,,Je, nazdar holky!" zahřímal Tibor, když je zřel.
,,Ahoj," na to ony.
,,Odkudpak jste?"
,,Ze Šumperka."
,,Takže holky ze Šumperka.. Jak se Jmenuješ? Já jsem Tibor."
,,Petra."
,,A ty?"
,,Eliška?"
,,Máš pěkný tričko... A ty?
,,Marta."...
Pak jsem s jednou z nich přišla už na řadu já.
V přípravně jsme byla každá posazena k jednomu stolu, dostaly jsme témata a orazítkovaný papír na naše poznámky. První téma bylo volný čas, to bylo dobrý. Druhé téma, jako rozhovor byla ochrana životního prostředí. Myslela jsem, že mě klepne pepka, životní prostředí = nejhorší téma. pak si nás vyzvedla Barbie a odvedla nás do neznámých končin budovy. Ve zkušební místnosti byla ještě jedna komisařka. Usadily nás a začalo se nejdřív představování pak ten volná čas a nakonec životní prostředí. To bylo to pravé peklo. S kolegyní jsme měly dělat rozhovor, jak nejlépe chránit. Hlavně se nezaseknout! Komisařky si pořád něco zapisovaly takovou ryhlostí, že by jim Bleskobrk Rity Holoubkové neměl šanci konkurovat.
Pak jsem přišla dolů do haly ke spolužákům.
,,Tak co, jaký to bylo?"
,,Strašný. Ono tam bylo životní prostředí."
,,Viď. To byl pěknej podraz."
Za nějaký čas přišel i Tibor s kolegyní.
,,Tak co? Jaký to bylo?"
,,Lehký," on na to.
,,Tak to jsi jedinej z nás, kdo to říká. Tys jako něco věděl k životnímu prostředí?"
,,Umweltschutz? To jsme přece měli."
,,Jo měli, ale stejně k tomu nic nevím. takový složitá slovíčka," povídá Anna.
,,Já jim řekl, že lítám po lese a sbírám odpadky. Mě fakt nic jinýho nenapadalo,"pravil Jirka.
,,To bylo úplně jednoduchý. Akorát jsem si do poznámek napsal STROM a nedošlo mi, že to má bejt jako německy proud, tak jsem jim řekl, jak kolem sázím stromy, ale to se tam taky hodilo."
,,My jsme tam s Lindou na sebe čuměly a vůbec nic jsme neřekly, stěží jsme zadržovaly smích." řekla Anna.
,,Já si tam pěkně popovídal, pochválil jsem je, miss Johnson byla určitě spokojaná."
,,Kdo to je?"
,,No přece jadna ta komisařka."
,,Já vím, že se představovaly, ale já je vbec neposlouchala," řekla Linda.
,,Ajo, to byla ta v růžovým, teď se mi to vybavilo," povídá Jirka.
,,A co holky ze Šumperka?"
,,No, moc pěkný."
,,Prej si je balil."
,,Jak balil?"
,,Vždyť jsme tě tady viděli, jak jsi přišel."
,,A navic, jsme tě viděli na obrazovce v recepci, byla tam kamera."
,,Haha, to vám tak uvěřím, " a to Tibor.
V hale byli i lidí, kteří jdou na ústní až odpoledne. Od nás zjistili, že tam bude životní prostředí, honem se tedy biflovali ekologický termíny.
,,Ti Němci musí bejt asi hodně zaměřený na ekologii," poznamenl Tibor," když si vzpomenu, jak nás párkrát měl na němčinu Uwe a vždycky měl nějaký ekologický tričko."
Když už jsme byli všichni, šli jsme na oběd. Našli jsme nějakou sklepní restauraci Pohádka, kam vedlo snad jen 60 cm široké a prudké schodiště, tedy pro invalidy zcela nepřístupné zařízení. Nikdo tu nebyl, srazili jsme dva stoly a usedli.
,,Tak co, zavoléme Kláře," řekne Tibor a už tefonuje naší pánčelce.
,,A dobrý den, tady Tibor... Tak už máme po mündliche Prüfung, teď už budeme jenom schreiben a hören... ne, jsme v hospodě, ne nebojte se, nikdo nepije, jenom Jirka, Honza, a já máme pivo..."
,,Prej je nervózní s náma, říkala," oznámil Tibor.
,,Tibore, to je strašný, jakej si balič," rejpla si zase Linda.
,,Jakej balič, normálně jsme si jenom povídal."
,,Jo normálně, my jsme tě viděli na kameře v recepci..."
,,Kdybyste si nevymejšleli."
,,No fakt, kroutil ses tam jak píďalka a takhle ses uculoval," řekla Anna i předvedla i názornou ukázku.
,,Haha, vážně vtipný."
,,A byl si červenej až na prdeli."
,,My ti nekecáme, že je to pravda, viď Jirko?"
,,Jo, je," zareagoval Jirka, který zrovna přicházel z WC, i když nevěděl, o čem je řeč.
,,Vidíš i on souhlasí a to tu nebyl."
,,Vy budete souhlasit všichni, protože jste všichni proti mně."
,,Jé, ahoj holky ze Šumperka," zahulákal Tibor přes celou hospodu, protože přicházeli další hosté a zrovna jeho nové známé.
,,Pojdtě dál a posaďte se, místa je tu dost," dál k nim hovořil. To už jsme všichni padali pod stůl.
,,Můžeme si tu zapálit?" zeptala se Anna s Romanou.
,,Ne, je doba oběda."
,,Můžeme si zapálit?" zeptaly se znovu už číšnice.
,,Jo, jasně.
,,Tak vidíte," měly radost.
,,A to vám to není blbý, když jste jediný kuřačky?" otázal se Tibor.
,,Ne," Anna na to.
Ve dvě hodiny začala písemná část.
,,...krev můžeš maximálně jednou za tři měsíce," vysvětlovala jedna Šumperčačka před začátkem Tiborovi.
,,A jak je to s plazmou?
,,Plazmu jednou za deset dní."
,,A sperma?" na to zase on.
,,Celá naše třída, ale i ti cizí se na ně otáčejí, jen našinci se mlátí smíchy. Posuňky si z Tibora utahujeme, on však dělá, že neví, co nám je.
Výsledky ze zkoušky se dozvíme až za víc než dva měsíce, protože se to posílá do Německa, tudíž můžeme ještě dlouho být v blažené nevědomosti.
Po páté hodině je konečně konec a jelikož nám autobus Studen Agency, který Honza pro čtyři lidi zablokoval na svoji kartu, jede až v sedm, máme čas. Rozhodl, že bychom mohli jet až na Staroměstskou a jít na Florenc pěšky. Souhlasíme, jen Tiborovi se to nezamlouvá, protože se mu nechtělí kila navíc vláčet po Praze.
,,Tak můžeš vystoupit na Florenci," radí mu Honza.
,,A co tam budu jako sám dělat?"
,,Jestli se budeš rozčilovat, nepustím tě do autobusu a půjdeš domů zu Fuß."
,,Já ti dám zu Fuß, ale po cestě někde koupíme doutníčky. Kamarád má narozeniny."
,,Dobře."
,,Ze Staroměstský tedy jdeme na Staroměstské náměstí, je zrovna 17:57 hodin, rozhodneme se zhlédnout Orloj. To Tibora ještě víc otrávilo.
,,Vy jste jako ještě nikdy neviděli Orloj?"
,,Viděli, ale když už tu jsme, tak proč ho nevidět?"
,,A co je jako na tom zajímavýho?" táže se Tibor, naštvaný jak brigadýr.
Orloj se rozběhl, Tibor si něco brblá... najednou se však mechanizmus zasekl a sochy zůstaly stát v oknech. Turisté chvíli čekali, ale pak jich pár zatleskalo.
,,Tak co bude?" táže se Tibor, ,,čekáte, až to opravěj? To asi nedočkáte, tak jdeme...Tak jdem, je to rozbitý!!!"
,,Hele, Tibore, nebuď na nás naštvanej, teď jdeme pro ty tvoje doutníky," praví Honza.
,,Tak hledejte nějakej tabák."
Dojdeme až na Náměstí Rebubliky.
,,Myslíte, že bude něco v Palladiu?"
,,Nevím, ale můžeme to zkusit."
,,Tak honem, máme na to už jen čtvrt hodiny."
,,Bože, ono to tu má pět podlaží."
,,Bez doutníků nejdu."
,,Hele, tady je nějakej plán."
,,Tak honem hledejte tabák!"
,,Tady, v druhým podzemním podlaží něco má bejt."
,,Kde jsou nějaký schody."
,,Hele, támhle!"
,,Tak teď ještě další schody dolů."
,,Už vidím, nějaký."
,,Tak, Tibore, tady někde musí bejt tvůj tabák."
,,Hele, konečně."
,,Tak, tady máš doutníky a rychle vybírej."
,,Neboj, už vybírám."
,,Směl bych poprosit?" Tibor na prodavače, ,,tady ty tři. Berete karty?"
,,Ano," odpoví prodavač.
,,Omlouvám se, nechce mi to tu kartu vzít," odpoví prodavač po chvíli snažení.
,,Honzo, puč mi."
,,Tak a teď honem na autobus," zavelí Honza a s o 50% spokojenějším Tiborem jdeme hledat schody nahoru.
Konečně dorazíme na Florenc. Vlezeme do nové haly a Tibora do oka udeří pult s bagetama. Musí si okamžitě jednu koupit. Čeká tedy frontu, my také, konečně můžeme jít. Po zkonzumování bagety a v autobusu je už Tibor zase happy.
,,Typickej chlap," praví Honza, ,,když je najedenej, tak je spokojenej, jinak je s ním k nevydržení. Ale jsem dobrej, málo komu se podaří naplánovat to tak, aby to vyšlo přesně na minutu."
,,Já jsem chtěl letušku," vrčí Tibor, protože dnes ve Studentovi obsluhuje chlap.
,,Přejete si denní tisk?"
,,Máte Rudý právo? ptá se Tibor.
,,Mame jenom Právo," a podá mu noviny.
,,Ty jsi straník, jo?" rýpne si Honza.
,,Jasně. Ale sedí se tu dobře. A když se vybouráme, uvidíme to spoň jako první."