close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

SCHILTHORN, MÜRREN, TRÜMMELBACH, LAUTERBRUNNEN, INTERLAKEN

15. července 2009 v 16:07 | Ochechulka
Čtvrtý den zájezdu do Švýcarska byl na programu Bond. James Bond. Nebýt tohoto všestranně šikovného akčního chlapíka, něměli bychom ani kam jet na výlet. Zachránil nás, hrdina!


Ráno 9.7. se všichni účastníci zájezdu poctivě nasnídali a co nepozřeli, odnesli si v teplých. Pak usedli do přepravního prostředku na šesti kolech, který nás dopravill až k lanovce. Půl hodiny jedeme zdejší hromadnou dopravou zavěšenou na třech lanech a ustavičně přestupujeme: v Gimmelwaldu, v Mürrenu, v Birgu. Při každé bitce o přední okno lítala i krev a zuby. Konečně stojíme v místech, kde šlapal sám James Bond: Schilthorn - Piz Gloria (2973 m).

A co mám pořád s tím Bondem? Koncem šedesátých let se tu natáčela bondovka Ve službách Jejího Veličenstva. Proto díky agentu 007 stojí skoro ve třech tisících metrech otáčivá restaurace. Tento kolotoč byl rozestavěn a ponechán ladem, poněvadž i Švýcarům došly pfinance. Američanům se toto staveniště zalíbilo jako vhodná kulisa pro Bondovy neuvěřitelné akční kousky. Švýcaři ale pod heslem, že ani kuře zadarmo nehrabe, za to chtěli tolik peněz, že to i samotného a nesmrtelného Jamese Bonda málem porazilo. Jenže Bond má naštěstí i akční mozek, tudíž Američané přišli s návrhem, že jim za zapůjčení staveniště ten jejich nedomrdlý kolotoč dostaví. Švýcaři se viděli, jak se konečně kolotočují, proto na návrh přistoupili. Od té doby mohou turisté z tepla kolotoče čučet na okolní čtyřtisícovky Jungfrau 4158 m, Eiger 3970 m, Mönch 4107 m dokud se jim z té rychlosti neudělá špatně. Proto James Bond, agent 007 zachránil nejen náš výlet.
Po výstupu z lanovky mineme čoromoroobchod, kde si lze zakoupit i velký model lanovky a další suvenýry. Venku je zima a snih, teplota dosahuje 6 °C. Když jsme ztuhlí na kost, jdeme se kolotočovat. Tedy vystoupáme civilizovaně po schodišti do restaurece a kedneme ke stolu u okna. Restaurace se fakt otáčí. Dokonce závratnou rychlostí, kterou zvládají pouze otrlí jedinci.
,,Nechcete si někdo něco odložit na okenní parapet?" zeptám se nevinně, protože se v restauraci otáčí pouze podlaha se stoly a okna zůstávají na svém místě.
Objednáme si nějaké kafe za 3,90 CHF. Na to, že je to na kolotoči, je to levnější než jinde. Podlaha v restauraci se otáčí po směru hodinových ručiček tak rychle, že se mi zvedá kufr. Holt nejsem odolný jedinec, očividně nikomu jinému to nevadí.
Ze Schilhornu sjedeme lanovkou do vesnice Mürren, obhlídneme to tam a na poslední chvíli míříme zpět k lanovce, která nám však ujela. Jak se teď včas dostaneme k autobusu. Příští jede až za půl hodiny. To abychom se modlili, že budeme zpívat a tancovat v autobusu, protože určený odjezd v každém případě zmeškáme o 10 minut. Už se nám nikam nechtělo, proto jsme vešli do lanovky, že v ní už počkáme.
Co se to děje? Za pět minut se lanovka rozpohybovala. Odjezd mimo jízdní řád. Byli jsme v ní pouze my a ještě asi tři lidé, takže všechna okna vpodstatě pro nás. Na přestupu v Gimmelwaldu jsme vylítli, jak kdyby nám u zadku hořela koudel, a chtěli jsme se urychleně umístit do druhé kabiny. Jenže cestující z té druhé lanovky ještě nedokončili přestup, proto nás zastavila obsluha lanové dráhy slovy: ,, Jen přes moji mrtvolu!"
,,Fakt mluvila česky, nebo se mi to zdálo?"
Lanovka ráčila jet mimo jízdní řád proto, že ještě nějací dva trotli jako my z našeho autobusu se také zpozdili, protože si prohlíželi okolí této stanice. Jak tak nešťastně čekali na další lanovku, komunikovali mezi sebou v jazyce českém. Česká zaměstnankyně lanovky uslyšela svoji mateřštinu, dala se s nimi do řeči a zařídila mimořádný odjezd lanovek. Tak jsme to stihli bez zpěvu a tance.

Další zastavení se koná u Trümmelbachšských vodopádů. Také žůžo dobrodrůžo. Vystopíme s busu a táhneme se po asfaltové cestě mezi lučinami k pokladně. Tam oznámili, že se jim právě rozbila zdviš. průvodce jim dal svoje číslo, že zavolají, kyd se opraví. Tak se táhneme po sfaltu mezi lučinami zase zpět k busu. tam se dozvídáme, že zdviž opět funguje. Otáčíme tedy svá těla o 180° a pochodujeme pět k pokladnám. Tam se naštěstí zdviž už znovu neporouchala a jsme vpuštěni do areálu. Vlezeme do inkriminované zdviže, neboli správně po německu Tunnel-Lift-Standseilbahn, která nás vyveze až ke vchodu do horních jeskyní. Kape nám tu voda na karbid, i když to už možná i dřív. Vpodstatě se tu jedná o vodopády v jeskyních a rozvalinách, do kteréch vtékají vody ze tří velehor a tudíž tu ze všech stran stříkájí kapky vody.


Pak si to přifrčíme do vesnice Lauterbrunnen s 930 obyvateli, abychom jim tam obdivovali obrovský vodopád. Tak jsme tedy obdivovali, když jinak nedali.


Poslední zastavení patřilo švýcarskému horskému městu Interlakenu s 5000 obyvateli. Bylo tu hodně snědých mužů ověšených zlatem, kasína, značková zlatnictví, luxusní hotely apod. Vydali jsme se prohlížet výlohy plné velmi levných hodinek. Jak tak čučíme do jedné výlohy, div jim nevymáčkneme sklo, začíná nejednou jenom v té výloze sjíždět roleta. Hm, asi zavírají. No nic, jdéme dál. Když se pak vracíme, roleta je opět vytažená. Takže bezva, báli se nás, abychom jim to tam nevybílili, protože ke vzhledu potencionálních kupců nám toho docela dost chybělo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama