close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2009

Hromy divo bijú

15. července 2009 v 19:19 | Ochechulka
Tak, už mám po mamčině revizi zahrady. Mohu jen konstatovat, že jsem to projela na celé čáře.
,,Musím ti říct, že ses mi o kytky nestatarala moc dobře," povídá máti.
,,Jakto?"
,,U sudu se ti nelíbil jeden květináč."
,,Jakej květináč? Tam jsem to kropila pro jistotu plošně."
,,Jedna kapradina. Jsem zvědavá, jestli to přežije."
,,Přežije."
,,A co ryby, krmilas´ je?"
,,No-o-o..."
,,Já se na to vykašlu. Jestli chcíply..."
,,Nechcíply. Včera tu ještě plavaly a mohly jíst řasy. Navíc mají přece jíst komáří zárodky," povídám.
,,Já tu ale žádný nevidím."
,,No jo, ty už chcíply. Kapačku a jedem," přisadí si sestra.
,,Včera tu ještě plavaly. Třeba je sežral sousedovic kocour, je nějakej vypasenej."
,,Ten nadváhou trpí pořád," poznamená sestra.
,,Já se na to vykašlu," povídá mamka.
,,Hele támhle už jedna plave," ukazuju na připlouvající červený předmět.
,,Aspoň jeden karásek," ulevila si mamka a už mu sype prefabrikovanou rybí stravu.
,,A ještě, netrhala jsi odkvetlý květy na surfíniích."
,,Trhala, to odkvetlo za dnešek a za včerejšek. V pondělí jsem to otrhala celé komplet najednou, " mluvím čistou pravdu.
,,Vážně? Vypadá to jak za tejden," podotkne ona, což mě urazilo.

Dopoledne ale přišel větší šok. Měla jsem za úkol udělat oběd v podobě pečeného kuřete pro sestru a tátu. Jenže ejhle nefungovala trouba. (Jsem to zjistila teprve teď, protože sama pro sebe jsem nic nevařila ani nepekla.) Nakonec tedy bylo sladké jídlo, což tátu vyvedlo z míry.
,,Nebyla tu někdy bouřka?"
,,Pršelo, bouřky asi byly ale jen malý. Já nevím."
,,Cos tu dělala, bylas tady vůbec? To je divný, ono nefunguje ani jedno těleso ani motorek ke grilu..."
Večer přišel a povídá mi: ,,Tak jsem se ptal souseda a ten říkal, že tu v pátek byla ohromná bouřka, že to tu do nás práskalo asi půl hodiny a když jel v autě, tak se bál, aby do něj neuhodilo."
,,Fakt? A kterou sobotu?" projevila se má nízká inteligence
,,Jak kterej?"
,,No, dvě soboty jste tu přece nebyli. A jednu sobotu jsem měla přece ten slučák se základkou," (to je také příběh sám pro sebe).
,,Aha, tak to pak jo."

Teď se chystá celý sporák rozebrat, z čehož má zase ohromnou radost máti.

BUDE-LI NÁS VÍC, NEBUDEME SE BÁT VLKA NIC…

15. července 2009 v 16:54 | Ochechulka
21. dubna 2009 v 17:38

,,Zatímco sedím ve vaně, zpívám rád německé lidové písně," přečetla ve čtvrtek pánčelka první větu z domácího úkolu z němčiny.
,,To je jak to, jak z Hitlerjugend," dodal Tibor s radostí ve tváři, co to je za úchylnou větu.
,,Teď se přesně ozvali ti, kteří tu úlohu nedělali," konstatovala suše pánčelka a měla recht.

PODVODNÍK V KINDERVEJCI

15. července 2009 v 16:52 | Ochechulka
14. dubna 2009 v 18:46

Velikonoční pondělí bylo děs běs. Nejvíc nařezáno jsem dostala od úchylného patnáctiletého bratrance, který v tento jediný den roku může světu předvést svoje sadomasochistické choutky, aniž by ho za to stihl odvetný trest, a od otce, který tyto choutky v sobě taktéž marně potlačuje.

ANTIVENTILEK NA DUŠ

15. července 2009 v 16:49 | Ochechulka
8. dubna 2009 v 16:20

Včera, i když mi je spolužacky Lucie opravdu líto, jsem se zase díky ní pobavila. Ona zřejmě ví, že se jí všichni smějí, ale nic si z toho nedělá, nebo alespoň předstírá, že si z toho nic nedělá. Lucie není zlá, nebo vám určitě vědomě neublíží, ale často se fakt nedá jejím poznatkům neuchechtnout.

PŮVODNÍ ZNĚNÍ BEZ TITULKŮ

15. července 2009 v 16:47 | Ochechulka
2. dubna 2009 v 21:07

Dnes se ve škole Lucie bohužel zase předvedla. Rozhodla se, že opustí budovu za účelem nákupu v nedalekém supermarketu. Otázala se, zda nechce někdo něco také koupit. Ozvalo se asi 8 zájemců. Proč toho nevyužít, když se tak hezky nabízí. Tak tedy šla.

POUŽÍVEJ ŠTĚTKU!

15. července 2009 v 16:46 | Ochechulka
27. března 2009 v 20:26

Ráno se s parním dechem vyškrábu do druhého patra rychleji než obstarožní výtah na ruční pohon, který právě skučivě fičí nahoru, a co nevidím: Lucie si přinesla rychlovarnou konvici a zuřivě si na chodbě u přívodu elektrického proudu před dveřmi do třídy vaří kafe. No nic, slušně pozdravím, zapadnu do třídy a od přítomných sedících slyším opěvné ódy na Lucii, jaké je to vynalézavé, šikovné a inteligentní děvče.


BOLÍ MĚ V PILINÁCH

15. července 2009 v 16:45 | Ochechulka
26. března 2009 v 18:09

Ráno se probudím a co nevidím, zase sníh. Ach jo, já už chci jaro. Dnes byl ale celkově takový vtipný den. Začalo to tím, že jeden kluk přinesl do třídy reklamní předměty MF DNES. To obnášelo i jeden červený nafukovací balónek. Hle, příležitost pro Tibora a jeho humor. Předmět naplnil vzduchem ze svých plic a uzlem zabránil tomuto vzduchu opustit balónek. Tím ovšem meze jeho kreativity nekončí, ujímá se lihovky a maluje obličej: oči, ústa, uči, patka a typický knírek. U toho odříkává část takové dětské říkanky: ,,Pětka, šestka, sedmička, Hitlerova hlavička."

BEZ PENĚZ NIKAM NELEZ

15. července 2009 v 16:43 | Ochechulka
V pátek měla v Dělňáku ples průmyslovka. I jeden lístek se nějak neprozřetelně zatoulal ke mně a jeden ke kámošce Báře. I když jsme prvně nechtěly jít, protože jsme děsně "chudé" :-), dopadlo to takhle. V páteční podvečer třináctého jsem přišla k ní, abychom si společně udělaly zánovní obličeje a vlasy. No a protože jsme vážně momentálně neměly moc peněz, tak se musela kalba zahájit ještě doma, kde to je levný. V tom jejich množství se ta vypařená troška ztratí :-P

LUCIE

15. července 2009 v 16:41 | Ochechulka
12. března 2009 v 16:21

Mám jednu spolužačku, které říkejme třeba Lucie. Lucie je velice zvláštní, a proto mi je jí možná líto. Ráda bych jí i pomohla, ale nevím jak. Tak tedy o co jde:


Lucie má patrně hodně bolavou duši kvůli traumatu z dětství, kdy se jí oběsil tatínek kvůli ztracené práci. Tento zážitek má možná za následek i její silné "kuňkání", kdy je třeba se hodně soustředít, aby člověk porozuměl, co má vlastně na srdci.

PER AQUAGONUM

15. července 2009 v 16:39 | Ochechulka
1. ledna 2009 v 9:34

VÁNOCE JSOU V TAHU, VÁNOČNÍ PRÁZDNINY UŽ SKORO TÉŽ. NÁVŠTĚVY PO PŘÍBUZNÝCH JSEM SNAD PŘEŽILA BEZ ÚHONY A VE ZDRAVÍ... NO, I KDYŽ NEVÍM, NEVÍM.
KONALO SE TOTIŽ TAKÉ SETKÁNÍ SE STRÝCEM, KTERÝ RÁD ZKOUŠÍ SVÉ NETĚŘE A SYNOVCE Z RŮZNÝCH OBORŮ TAK, ŽE NAKONEC VYPADÁME JAKO TA NEJVĚTŠÍ PAKA. PARDON, NEVYPADÁME, ALE JSME.
ZKOUŠENÍ (ZPRAVIDLA ÚSTNÍ, VÝJIMEČNĚ PÍSEMNÉ) PROBÍHÁ ZPRVU SERIÓZNĚ, PAK TO PŘECHÁZÍ K CHYTÁKŮM A NAKONEC K PITOMINÁM, ALE TAK, ŽE NIKDO ZPRVU NEPOZNÁ, KDY PŘEKROČIL HRANICI DALŠÍ FÁZE A ZKOUŠENÝ SI NAMÁHÁ MOZEK VE ŠPATNÉM LALOKU. RODIČE A PRARODIČE OBĚTÍ SE VESELE BAVÍ.

PO ZKOUŠENÍ Z RŮZNÝCH OBORŮ NA ŘADU PŘICHÁZÍ I ANGLICKÝ JAZYK. PO SERIÓZNÍCH OTÁZKÁCH, PŘIŠLA ŽÁDOST O PŘELOŽENÍ TOHOTO PÍSEMNÉHO TEXTU: Come shall then well bload? Then well bload shell when blaight. Blaight yatchman.
PŘEKLAD: Kam šel ten velbloud? Ten velbloud šel ven blejt. Blejt ječmen. KOMU NA TOM NĚCO NEVONĚLO, BYL MU PŘEDLOŽEN TEXT AŤ ČTE NAHLAS, POKUD TO PŘES ALKOHOLICKÝ ZRAK DOKÁŽE.

NÁHLE SE JEDEN SYNOVEC CHYTRÉHO STRÝCE ZEPTAL, JAK SE V JAZYCE ANGLICKÉM ŘEKNE STOPAŘ (MYSLEL AUTOSTOPAŘE). DRUHÝ SYNOVEC SE JAL HLEDAT VE SLOVNÍKU. JENŽE PATRNĚ OPILÝ, I KDYŽ NEPIL, SI NEVŠIML, ŽE TO JE NĚMECKÝ SLOVNÍK. TAM U STOPAŘE STÁL I TERMÍN JEZDIT AUTOSTOPEM: per Anhalter fahren. STRÝCI SE V TOM NĚCO NELÍBILO A TO BYLO SLOVO per. A PRÝ, CO TO JE ZA NESMYSL. KDYŽ HO JEDEN JEDINEC KONEČNĚ USVĚDČIL, ŽE TAKOVÝCH SPOJENÍ JE VÍC, NAPŘ. per Internet, STRÝC SE JAL DÁL ZKOUŠET. TAK TEDY, CO ZNAMENÁ per Aquagonum?
,,COŽE???"
,,Per Aquagonum."
,,NĚCO S VODOU?"
,,NE."
,,TAK NEVÍME."
,,NO PŘECE PÉRA K VAGÓNŮM, MLÁDEŽI."

NAKONEC SE PO NĚKOLIKA POKUSECH SE SHODLI, ŽE ANGLICKY TO BUDE PATRNĚ hitch-hiker A NE tracker.

KOUZLO VÁNOC

15. července 2009 v 16:38 | Ochechulka
23. prosince 2008 v 13:57

A JE TO TU ZASE: VÁNOCE. POMÓC. SKORO VŠICHNI PŘESVĚDČUJÍ SVÉ OKOLÍ (NEBO SEBE?) ŽE RADĚJI OBDAROVÁVAJÍ NEŽ JSOU OBDAROVÁVÁNI. JÁ TEDY NEJRADĚJI DÁRKY DOSTÁVÁM. NESNÁŠÍM TO SHÁNĚNÍ, A PROTO SE ČINÍM, JAKO KAŽDÝ ROK, AŽ TÉMĚŘ NA POSLEDNÍ CHVÍLI ( JEŠTĚŽE JSOU VÁNOČNÍ PRÁZDNINY).

ALE VČERA JSEM DO TOHO KONEČNĚ PRAŠTILA A ROZBILA PRASÁTKO (PŘEDVÁNOČNÍ ČAS = ČAS VRAŽD: PRASE, KAPR...) A VYRAZILA DO JEDNOHO NOVÉHO NÁKUPNÍHO CENTRA, O KTERÉM SE ŠÍŘÍ FÁMY, ŽE SE PROPADÁ. ANI SE NEDIVÍM, KDYŽ TAM BYLO TOLIK LIDU, TO TO TY ZÁKLADY VÁŽNĚ NEMOHOU ZVLÁDNOUT. PROJEKTANT ASI DÁRKY NAKUPUJE UŽ V ŘÍJNU. MUHEHEHE.

V CITY PARKU BYLO JAKO V SAUNĚ. PRÝ TU JE NĚKDE VE SPODNÍCH PATRECH V GARÁŽÍCH ŠATNA, KTERÁ ZEJE PRÁZDNOTOU, NEBOŤ V GARÁŽÍCH SE NACHÁZÍ VELKÁ ZIMA A NIKDO SI TAM SVRCHNÍKY JEŠTĚ NEODKLÁDÁ. BUDU TO MUSET ZŘEJMĚ VYDRŽET. ALE, CO NEVYDRŽÍM... NO, TY ČERVENÉ ZÁCHODKY JSOU VÁŽNĚ... LUXUSNÍ.

NAKOUPILA JSEM NĚJAKÉ HLOUPOSTI, NIC JINÉHO ODE MĚ ANI NIKDO NEČEKÁ. KONALO SE SETKÁNÍ S PÁR ZNÁMÝMI KSICHTY, A TAK SE ZASEDLO K RYCHLÉMU OBČERSTVENÍ. VYBRALI JSME SI NĚJAKÉ VIETNAMSKÉ, NACHÁZEVŠI SE VEDLE KFC. SNAD TAM DOSTANEME NĚJAKÉHO PĚKNĚ OPEČENÉHO PSA NEBO KOČKU. MŇAM. BYLO TO KUŘE, ALE NEMUSEL NÁM HO, ŠIKULA, TAK OŠMAKAT HOLÝMA RUKAMA, VŽDYŤ TU JEŠTĚ DOZNÍVÁ ŽLOUTENKA. ALE HLAD JE VĚTŠÍ NEŽ STRACH Z HEPATITIDY TYPU A A KUŘE KONZUMUJEME. KDYŽ UŽ JSEM VYSTÁLI TU NEHORÁZNOU FRONU.

NARVÁNO, AŽ TO NENÍ HEZKÉ, JE I V OBCHODECH, KDE OBVYKLE CHCÍPL PES (AHA, PROTO NÁM DNES PSA V TOM OBČERSTVENÍ NENASERVÍROVALI). JSOU TO HLAVNĚ OBCHODY S HRNKAMA, SUŠENÝM ROŠTÍM A SVÍČKAMA JAKO SAIN MICHELLE.
NECHÁPU, CO TO ARCHITEKTA NÁKUPNÍHO CENTRA POPADLO, ŽE DOPROSTŘED CHODBY V JEDNÉ ČÁSTI NAVRHL JAKOUSI LANOVOU SKULPTURU, KTERÁ JE UKOTVENA K ZEMI I KE STROPU. COPAK HO NENAPADLO, ŽE SE TU MŮŽE OBJEVIT TAKOVÝ EXOT JAKO JÁ, KTERÝ ŠMATLÁ HAKSNAMA DO VŠECH MOŽNÝCH I NEMOŽNÝCH SVĚTOVÝCH STRAN A NAJEDNOU MU V TOM NĚJAKÉ K ZEMI PŘIKOTVENÉ LANO BRÁNÍ A ON MUSÍ CHTĚ NECHTĚ POLÍBIT ZEM. JEŠTĚŽE TAM BYLO TOLIK LIDU, POLŠTÁŘE JÁ RÁD.


JEŠTĚ JSME ZABROUSLILI OMRKNOUT NÁMĚSTÍ, KTERÉ JE PÁR KROKŮ OD NÁKUPNÍHO CENTRA.
PRAKTICKY ZELO PRÁZDNOTOU, NEBOŤ VŠICHNI OBYVATELÉ MĚSTA A BLÍZKÉHO OKOLÍ SE PATRNĚ SAUNOVALI V CITY PARKU.
PŘI CESTĚ DOMŮ SE MI KONEČNĚ NA OBLIČEJI VYSKYTL TEN TUPÝ BLAŽENÝ VÁNOČNÍ VÝRAZ Z DOBŘE VYKONANÉHO NÁKUPU.

A NA ZÁVĚR TO CHCE VÁNOČNÍ BÁSNIČKU:
Vánoce jsou svátky klidu,
proto budem pořád v lihu.
Za střízliva je to nuda,
dárky hnusný, doma pruda.
Litry chlastu, tuny drog,
ať přežijem celej rok.



HOLUBÍ TRUS A MODRÉ HRNKY

15. července 2009 v 16:36 | Ochechulka
Středa byla ve znamení výletu do Rakous, přesněji do Vídně. Autobus značky Karosa vyrazil ponejprv směr Znojmo. Tato cesta byla utvořena pro císařpána, aby se mu prý dobře do Prahy jezdilo. Zda se mu jezdilo v kočáru taženém koňmi lépe než nám, to opravdu netuším, protože zavřené stropní větrání v přední části luxusní Karosy sloužilo jako příležitostná sprcha pro kolemsedící cestující. Má existence naštěstí prozřetelně obsadila místo u okna, které bylo chráněno spolusedícím kolegou v uličce.

Nejdříve jsme našemu panu zasloužilému řidiči navrhovali (byl to i náš soukromý řidič při zimním lyžařském výcvikovém kurzu), ať to vezme kolem Temelína, ať máme pro naše sousedy nějaký dar. Odmítl to z důvodu případného nevčasného příjezdu do hlavního města jižního souseda.
V dopravním prostředku pro 45 osob nám jedna příslušnice učitelského sboru rozdala parodie na mapy centra Vídně. Nějaká černobílá abstraktní černobílá díla formátu A4. Nikdo nic nenamítal, protože maminky a paní učitelky mají vždycky, ale opravdu vždycky pravdu.

V místě nakládky a vykládky lídí z autobusů si musíme pospíšit, prtotože autobusy tam nesmějí dlouho okounět.
Nejdříve na programu byla povrchní prohlídka města, při které jsme prošli několik ulic a těšili se co nás nakonec čeká a nemine: modré hrnky.
Při chůzi jakousi ulicí přeletěl nad jedním spolužákem holub. Jenže to byl velice nezpůsobný holub, neboť z něho něco nejapného vypadlo. A to rovnou na bundu onoho spolužáka. Měl velkou radost. Oba dva měli velkou radost.

Kroky učitelského sboru měly namířeno ke dvoum domům Hundertwassera. Nejprve k jakémusi z jedné strany šachovnicově černobílému, kde v přízemí a na dvorku létala podlaha jako vlnobití. Opravdu, tentokrát jsem opilá nebyla, protože k tomu učitelský sbor něco přednášel. A učitelský sbor nepije, nenene, ty becherovky, co jsme jednou vyklízeli z jednoho jejich kabinetu, tam zapomněl školník. No, ale pěkná dlažba, tu si pořídím domů do chodby.

Pak přišla na pořad dne návštěva druhého domu rakouského architekta Hundertwassera. Zde jsme se už dovnitř nedostali, poněvadž zde bydlí vídenští občané. Měl různorodé části fasády a terasy s tunami zeminy.
Mezi ulicemi přišla i řeč a ukázka na jakýsi dům na nároží bez ornamentů, protože ornamenty jsou zločin, jak napsal Adolf Loos.

Následovala návštěva jakéhosi parku, čí něčeho podobného, kde byl i rozchod. My jedni čtyři
si sedli na lavičku před jednou jezdeckou sochou a cpali jsme se vlastními zásobami jídla a pití (sedláci ve městě). Tu si náhle kolega vzpomněl, že by bylo pěkné se vyfotografovat. Hezký nápad to byl, jenže neproveditelný. Nikdo si nevzal fotografický přístroj a v mobilním telefonu ho z nás čtyř sedláků také něměl. Neklesejme na mysli, můžeme se vrátit k technikám zvěčňování prvobytně pospolné společnosti, jen s tím rozdílem, že my dokonce máme papír a propisku. Holt jeden štrajchpudlík se smířil s tím, že na hromadném snímku nebude a jal se zvěčňovat. I sochu s jezdcem tam dostal. Jen my tři chudáci na něčem, co má připomínat lavičku, vypadáme jako reklama na Mischelin. Umělci jsme samozřejmě poděkovali.

Konečně přišla řada na vánoční trhy před radnicí a modré hrnky. Obsah modrých hrnků v břiše pěkně hřeje. Spoluturistce z Karosy se modré nádobí s bílým zdobením tuze líbí, že prý si vybaví kuchyň. Po chvíli se ptá, zda Hundertwasser projektoval i tenhle plac. Pokálený kamarád schytal druhou palbu. Jdeme do radnice je tam teplo, světlo a ... WC.

Při rychlém odjezdu oceňujeme přednosti Karosy: je nepřehlédnutelná a dobře se našla.

ZAKÁZANÉ UVOLNĚNÍ

15. července 2009 v 16:33 | Ochechulka
27. listopadu 2008 v 21:13

NEVÍM, CO TO NAŠI VYUČUJÍCÍ JAZYKA NĚMECKÉHO NAPADLO, ALE ZADALA NÁM SLOH. A TO SLOH NE LEDAJAKÝ, ZADALA SLOH Z DNEŠNÍHO HOKEJOVÉHO UTKÁNÍ MEZI ZNOJMEM A TŘINCEM, MEZI PTÁKY A LIDMI, KONANÉHO VA ZNOJMĚ V ČESKÉ REPUBLICE.
POČÁTEK UTKÁNÍ MEZI ZNOJEMSKÝMI ORLY A OCELÁŘI TŘINEC BYL STANOVEN NA 16:55 STŘEDOEVROPSKÉHO ČASU NA STANICI ČT 2. TŘINEC PRÝ KLÁTÍ NEJAPNÁ VIRÓZA, ALE SNAD SI PORADILI.
PAN BRANKÁŘ TŘINCE JE JAKÝSI VOJTEK A ZNOJMA PAN JIŘÍ TRVAJ. HLAVÍM ROZHODČÍM DNEŠNÍHO UTKÁNÍ JE ANTONÍM JEŘÁBEK. ZLATÍ HOŠI Z NAGANA SE DNES POTKÁVAJÍ NA BITEVNÍM POLI JAKO SOUPEŘI. NE, NEDÍVEJTE SE NA TO, ŽE, PANÍ UČITELKO?
JEST TEDY ZAČÍNÁ PRVNÍ DRITTEL.


BÁSNÍKOVA DEPKA

15. července 2009 v 16:30 | Ochechulka
Do školy musíme projít přes vrátnici, ve které se nečekaně nacházejí vrátní. Jakýsi fousáč, nějaká paní a Baba. Fousáč a ta paní jsou vpodstatě pro kolemjdoucí pocestné nezajímaví a tuctoví lidé. Zato Baba je extratřída. A spolužák Tibor nelenil a navázal s ní blízký přátelský kontakt.

PRAVIDLA HRY

15. července 2009 v 16:28 | Ochechulka
Pánčelka němčinářka začala v pátek z našich žlutých rukou brát první námi vlastnoručně vytvořené slohové práce týkající se módy, aby je zkontrolovala a ukázala nám, jací trotlíci jsme. Výběrčí dorazila nevzrušeně k Lucii. Ta jí své dílo nuceně odevzdala se slovy: ,,Mně to už kontrolovat nemusíte, mně to už zkontrolovala kamarádka."
Pánčelka se zarazila, chvíli strnule stála, ale pak se jí otázala: ,,Ale mohu to zkontrolovat, dovolíte mi to?"
,,To jo, můžete."


A VY TADY OPRAVDU JAKO PRACUJETE?

15. července 2009 v 16:27 | Ochechulka
Po vyučování jsme nedávno s několika spolužáky šli do města. Zalíbilo se nám jedno rychlé občerstvení, že je finančně podpoříme zakoupením jejich kvalitního potravinového zboží plného důležitých minerálů. Prošli jsme vstupem výkrmového podniku a došli k mladému prodavači. A protože byl opravdu mladý, Linda se ho slušně s jemným přízvukem naivity otázala: ,,A vy tady opravdu jako pracujete?"

PŘEHLÍDKA MACHRŮ

15. července 2009 v 16:26 | Ochechulka
Ve fabrice se nesmí požívat alkoholické nápoje, což je logické, poněvadž by mohlo dojít k úrazu. Ale tento fakt není logický zejména pro jednoho muže. Někdy má svůj den a do zaměstnání přijde v značně nevhodném stavu.


HOŘÍ, SKOPČÁKU, HOŘÍ

15. července 2009 v 16:24 | Ochechulka
Německému majiteli fabriky, kde momentálně s vypětím všech sil působím, neřekně nikdo jinak než Skopčák. Není to ovšem myšleno jako urážka. Je to taková výstřední postavička, která jezdí v drahém červeném autě se staženou střechou a německými plápolajícími vlaječkami ještě po nedávném fotbalovém mistrovství. Při řízení vozu, aby mu hlavu neofoukl čerstvý luft, má modrou hučku, která nejvíce připomíná pracovní čepici k modrákům. Po fabrice lítá jako vítr v bedně a jenom prudí (samozřejmě, že jako šéf musí). Proto si všichni vydechnou, když zmizí.


NENÍ BABA JAKO BABA

15. července 2009 v 16:23 | Ochechulka
Letní brigádničení mě zaválo do jedné fabriky. Neříkám továrny, ale fabriky, protože majitel je skrz naskrz Němec. Tím pádem tu mají popisy, nápisy, přepisy, podpisy, zápisy, úpisy v němčině. To by takový problém nebyl, kdyby to nebyla sladce nuchutná strojní němčina.


PILATUS, VADUZ

15. července 2009 v 16:09 | Ochechulka
V úterý 10.7. nám bylo u snídaně průvodcem oznámeno, že nemáme krást potraviny. Respektive vynášet namazané chleby z jídelny tak, že je neseme před sebou v teplých a tudíž to každý hned na první pohled vidí. Bože, to jsou něktří jedincí divní. Když kradu, tak snad tak, aby mě nikdo neviděl, ne? Nás teda alespoň nikdo neviděl.