Na čarodějnice jsme se sešli na kraji města za domem u Báry, kde už se nachází jen pole. Samozřejmě nesměl chybět balík špekáčků a chleby (i tekuté). Ohýnek už celkem obsTojně hoří, když tu se náhle ozve:
,,Vy tady děláte oheň?" řekly nějaké dvě hodně malé snad ještě školou nepovinné děti snědší pleti. Prvně to ignorujeme, snad odejdou.
,,Vy děláte oheň na trávě?" následovala další otázka. Né, asi na stromě. To jsou mi dotazy.
,,Vy budete grilovat?"
,,Můžeme s váma?"
,,Ne! Běžte k rodičům!" okřikla je už Bára.
,,My nemůžeme, oni se tam fotěj nahatý."
,,Tak běte jinam."
Tak tedy odešli, Bára přinesla vuřty a položila je na nějaká dřeva, co tu ležely.
,,Neviděli jste tu takovýho bílýho psa?"
,,Ne!"
,,Vlastně jo, právě ho grilujeme," řeknu neprozřetelně.
,,Jé, můžeme se k vám přidat?"
,,Ne, vypadněte!!!!!"
Konečně odešli.
,,Báro, kam jsi dala ty buřty?"
,,Támhle na ty dřeva."
,,Tam nejsou."
,,Jakto, vždyť jsem je tam dala i s chlebem?
,,Je tu jen chleba."
,,Nejsou někde jinde?
,,Nikde je nevidím."
,,To jsem blázen..."
,,Já vím."
,,Tak, kde jsou?"
,,Fakt nikde."
,,Ještěže nám zbyl aspoň ten chleba, uděláme topinky."
Neudělali jsme, protože po měsíci sucha přišla bouřka, zhasl oheň, zmoklo dřevo. Proto tu stalé opruzuji, osud nechtěl, abych byla upálena.
,,Pátýho nebo šestýho června tu mají pochodovat radikálové. Asi jim rozdám plánky s místy, kam mají zajít," shrnul nakonec situaci rozčílený hladový kamarád.